Druhá šance pro život- 2 kapitola

9. listopadu 2011 v 6:34 | Annie =) |  Povídky
Čáukys :D Já jsem ták hodná, že jsem dneska dopsala 2 kapitolu /8.11/ A dnes /9.11/ vám ji zveřejňuji =)*



V jedné z uliček jsem se zastavila slyšela jsem za mnou kroky.Zastavila jsem se za rohem.Přitiskla jsem se ke zdi a čekala až ten člověk přejde.Podle mého perfektního čichu jsem hned poznala, že jde za mnou člověk neměla jsem, ale tušení jestli je to lovec nebo obyčejný člověk jsem opravdu nevěděla. Měla jsem boty na podpatku muselo mu být jasné, že jsem se zastavila. Asi po deseti minutách konečně přešel byl zády ke mně zastavil se já o pár krůčků couvla čímž mi mé podpatky zaklapaly. Zpražil mně pohledem.Byl asi metr devadesát vysoký měl kratší černé vlasy, hnědé oči.Byl to upír. Vypadal stejně jako jindy byl to ...Leonard.



Opravdu to byl Leonard.Mlčela jsem stále jsem byla zahleděná do jeho krásných hnědých očí. Po chvíly promluvil první ,,Vítej zpátky, Vicky" znechuceně jsem se ušklíbla ,,Neboj, nezůstanu dlouho" usmála jsem se. Odkud ví, že jsem tady?Nemusela jsem se ho ani ptát načemž jsem si uvědomila že krátce po mojí proměně se stal z Leonarda a Michaela stali nejlepší přátele.Bože já jsem tak pitomá.Proč jsem sem vůbec jezdila?
,, Doufám, že máš záminku proč tak najednou odjet sotva jsi přijela" Pozdvihla jsem obočí zasmála jsem se ,,Ano, tou záminkou si ty" Leonarda jsem potkala před 4-mi lety.Tehdy jsem neměla nejmenší tušení, že je upír. Po nějaké době mi prozradil jeho malé tajemství a hlavně to, že je z Michaela upír. Věděla jsem, že můj otec je upír, ale teď už i můj bratr? Nepochopitelné.

Tehdy jsem byla opravdu pitomá a Leonard se mi líbil. Proč by taky ne byl velice milý, temperamentní, vtipný. Milovala jsem jeho hnědé oči a černé vlasy. Po té době co mi prozradil, že je upír jsem se mu snažila vyhýbat. Jeden večer 13.7.1986 to datum si budu vždycky pamatovat. Ten večer se ze mě nechtěně stala upírka. Leonard mě proměnil. Bylo to nečekané jen jsem se ploužila ulicí domů. Přičemž se předemnou oběvil Leonard. Utíkala jsem co mi nohy stačily. To jsem ještě netušila jak jsou upíři rychlí. Zjistila jsem to docela rychle. Proměna byla rychlá, ale poněkud bolestná. Pak už jsem se jen probudila ve vlastní posteli čehož jsem se zalekla. Seděl u mě Leo. Přivítal mě mile, ale dělal jakoby se nic nestalo.Okamžitě jsem věděla co se semnou děje. Pak už to bylo lehké moje touha po krvi byla silnější než cokoli. Od té doby je ze mě upír.

Za tohle jsem Leonarda nenáviděla.Nenávidím. Svůj vztek nedávám na jevo, ale dneska už mi bylo všechno jedno...Protože jsem byla o pár centimentrů menší než on měla jsem dokonalý výhled na jeho oči. Ruce jsem měla za zády. Z kapsi jsem vydolovala kapesní nůž za zády jsem ho otevřela. Usmála jsem se a vrazila nůž Leovi do hrudníku. Nezabilo ho to, ale zabolelo to. Jenom jsem ho obešla a pokračovala v chůzi.

S úsměvem jsem odcházela. Byla už skoro noc slunce zapadalo. Upíří noc začínala. Šla jsem rovnou do svého pokoje..odložila jsem a šla jsem si dát něco k jídlu vzala jsem si dvě jablka a džbán s vodou. V mém pokoji mě už čekal Michael, položila jsem si jídlo a pití na stůl. Jako upír jsem nepotřebovala moc jíst, potřebovala jsem krev na kterou jsem posledních pár týdnů neměla chuť. Nejedla jsem obvykle jen ovoce nic moc velkého.

Když jsem všechno položila a otočila se na Michaela ,, Co jsi prováděla s Leem?" zasmála jsem ,,Nic jen jsem mu oplatila jeho malou laskavost." zuřil přímo pěnil, ale já nechápala proč. Nalila jsem si vodu do sklenice. Opět jsem se na něj podívala ,,Podívej, potřebujeme abys jsi se sblížila s Leonardem...Potřebujeme aby...." vykulila jsem oči ,,NE! Já si s ním už nikdy nic nezačnu a vůbec vypadni" ukázala jsem na dveře ,,Vicky.." Teď jsem pěnila já ,,VYPADNI!" Vypadl...čímž jsem si oddechla posbírala jsem pár věcí, co jsem tu měla.


¨Šla jsem pryč nevěděla jsem kam půjdu, ale tady už nezůstanu. Šla jsem městem.V noci tady bylo v celku rušno upíři byly na lovu. Procházela jsem kolem nějakého baru, když z něj vyletěl chlápek divně mě sledoval pohledem. Zrychlila jsem krok a šla dál.Po chvilce mi někdo vstoupil do cesty a vrazil mi kolík do hrudi. Neprojel mi srdcem, ale ucukla jsem. Ta bolest je nepopsatelná. Skácela jsem se k zemi vytáhla kolík. Upíří se rychle léčí. Ten chlápek stál nademnou nepoznávala jsem ho. Snad poprvé v životě jsem byla opravdu vyděšená. Kolem sebe jsem uslyšela spoustu kroků a nademnou už nestál jeden člověk, ale tři. ,,Kdo jste?" odvážila jsem se na tato slova, až když mě drželi..Házela jsem sebou, jak jen to šlo.. Po dlouhé cukání mě konečně pustili. Dala jsem se do rychlého běhu.Koněčně mi ta upíří rychlost k něčemu byla.Jeden z těch chlápků běžel za mnou.
Sakra!Sakra! Sakra! Mám poslední dobou opravdu štěstí a teď k tomu ještě vlkodlak..SAKRA!

Pro mě ten běh byl vyčerpávající, zastavila jsem se a těžce oddechovala. Vedle mě se zastavil i ten vlkouš.
,,Zdravím Vick" podívala jsem se na něj pře očima se mi zamlžilo..Zaostřila jsem ho ,,Ne! To není možný! Olivere!" vrhla jsem se mu přímo do náruče ,,Rád tě vidím...Co jsi tam dělala?" pomalu jsem se od něj odtrhla ,,Já? No nic moc jen mi někdo opravdu inteligentní vrazil kolík do břicha.Jinak nic zajímavého" Začal se usmívat ,,Vick opravdu jsi nám všem chyběla. Jak to že teď nejsi no v tom vašel sídle?" vyzvídal ,,No právě z něho zdrhám..Já se tam nevrátím!Teď už fakt...Michael si namyslel, že si začnu s Leem!Magor!" zasmál se ,,Počkej ty a ten upír přemožitel..Vtipná kombinace. Nechceš pár dní zůstat u nás? Kluci budou rádi hlavně Jess" Opravdu jsem byla ráda, že ho vidím byly jsme nejlepší přátelé.Do té doby než jsem pláchla.

Procházeli jsme spolu ulicemi. Poznávala jsem místa, která bych si měla asi pamatovat.Zavspomínala jsem na staré časy..Které už nikdy nevrátím.Když jsme dorazily do jejich domu. Vlkodlaci bydleli ve skupinách, měli velké nejméně tří-patrové domy. Sotva jsme zavřeli dveře vysloužila jsem několik pozdravů,obejmutí i přátelských polibků. ,,Kde je Jess?" zeptala jsem se a při těch slovech na mně spočinulo několik párů očí.. ,,Tady" zakryl mi oči. Vydechla jsem úžasem ,,Jessi..." otočila jsem a něžně jsem ho políbila na rty ,,Vicky..Rád tě vidím. Vrátila jsi se" Jess byl můj kluk. Já vím divná kombinace, ale já s Jessem chodila když jsem byla člověk.Jak se ze mě stal upír náš vztah přežíval dál, ale nikdo nechápal jak se může tahat s nějakou upírskou holkou.
,,Ani nevíš jak ráda tě vidím" Pro změnu jsem ho obejmula.. Měli jsme velké publikum v obývacím pokoji se seběhl snad celý dům.. ,,Vicky, tady pár dní zůstane" oznámil Oliver

JAKÝ MÁŠ NÁZOR NA 2.KAPITOLU?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terii-a Terii-a | Web | 9. listopadu 2011 v 16:46 | Reagovat

:-O :-O Brutální ! Naprosto úžasně napsané ! :) Těším se na pokračování.

2 hellgirlll hellgirlll | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 19:14 | Reagovat

Ďakujem

3 Slečna ಌஜಌ Fidlerová Slečna ಌஜಌ Fidlerová | Web | 9. listopadu 2011 v 20:19 | Reagovat

Je to fakt krásně napsaný ale já nejsem na upíry;) Četla sem tyhle oba díly ale moc mě to nezaujalo;( Já vím že sem hrozná ale já na upíří deníky,stmívání apod.. opravdu nekoukám protože tyhle žánry filmů mě vůbec nezaujali :) Opravdu to máš krásně napsané ale já to asi dále číst nebudu;( Fakt moc promiň'(( ...

4 Terez* Terez* | Web | 10. listopadu 2011 v 15:53 | Reagovat

Jaké např. ? :D :D U nás občas padají takové hlášky , ž z nich jde většina lidí do kolen..:D

5 Ráďuše Ráďuše | 10. listopadu 2011 v 22:13 | Reagovat

Moc pěkný díl, těším se na další, i když přesně nevím, kdy si ho budu moct přečíst, mám zaracha, tohle je výjimka, že tu jsem XD Fakt parádní díl!

6 ·٠●Edith●٠· ·٠●Edith●٠· | Web | 11. listopadu 2011 v 11:46 | Reagovat

Je to dost dobrý :) Máš fakt talent :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama